1. Takový vztah mezi složkami větné struktury a jejich lineárním uspořádáním, při jehož zobrazení („projekci“) v podobě ↗závislostního stromu, ve kterém jsou respektovány jak stupně složitosti větné struktury ve směru od složek dominujících k složkám dominovaným, tak lineární uspořádání větných složek, se neprotínají žádné dvě větve ani žádná svislá („projektivní“) čára – vedená z každého uzlu stromu – s žádnou z větví stromu. Větné n. nevětné konstrukce, které nesplňují výše uvedené podmínky, se nazývají konstrukce neprojektivní.

Následující jednoduchá trojslovná konstrukce může mít (při stejné syntaktické struktuře) celkem šest slovosledných variant, z nichž čtyři podmínku projektivity splňují (obr. a–d), jsou to konstrukce projektivní, ale poslední dvě (obr. e–f) podmínce projektivity nevyhovují, protože jedna svislá čára v nich protíná spojnici dvou uzlů stromu.

Neprojektivní konstrukce jsou periferní složkou č. syntaktického systému; jsou různorodé a mohou se vyznačovat různými příznaky, jako je:

(a) poetičnost: hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj;

(b) ustálenost a stylová bezpříznakovost – některé konstrukce s ↗cirkumpozicí: větší město než Praha, popř. jiné konstrukce typu Čím je rostlina větší, tím musí být její zálivka intenzivnější; historické setkání, jehož jsme přímými účastníky aj.); neprojektivní bývají konstrukce s kvantitativními atributy, např. chleba koupil bochník, a rovněž doplňovací otázky: Jaké máte přání?; Ptal se, jak je ten provázek dlouhý? (viz také ↗otázka);

(c) hovorovost n. konverzačnost – ↗konstrukce s přemosťovacími slovesy: Kde jsi říkal, že točí dobré pivo?;

(d) substandardnost, typicky v publicistických textech – ↗cirkumpozice: *dovážená jablka ze zahraničí, správně: jablka dovážená ze zahraničí / ze zahraničí dovážená jablka, *zatažená obloha nízkou oblačností, správně: obloha zatažená nízkou oblačností. Neprojektivnost fakticky zasahuje i oblast klitik, často např. při přítomnosti dvou klitik ve větě, z nichž každá se mluvnicky vztahuje k jinému větnému prvku, jedna k určitému slovesu, druhá k infinitivu: Včera jsem se s vámi byl ochoten domluvit. Prožít bych to nikomu nepřál. Nějak jsme si to v tom shonu zapomněli uvědomit.

Viz též ↗slovosled, ↗aktuální členění větné, ↗funkční perspektiva větná, ↗strom závislostní, ↗slovosled klitik.

2. Pojem p. je technický termín závislostní gramatiky, a nemá jednoznačný korelát ve složkové struktuře používané v generativní syntaxi. Neprojektivní struktury, v složkové syntaxi tzv. diskontinuální fráze, jsou typicky výsledkem syntaktického posunu (↗A-pohybu, n. ↗A’-pohybu), v některých případech zkombinovaného s ↗elipsou. S výjimkou poetických výrazů typu hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj neprojektivní nominální fráze jsou výsledkem A’-posunu části nominální fráze motivovaného požadavky aktuálního členění. Přesněji řečeno, k lineárnímu oddělení částí nominální fráze dochází pouze tehdy, pokud se části nominální fráze liší ve své kontextové zapojenosti. Pokud je nominální fráze rozdělená jen do dvou částí, část lineárně nalevo je buď kontextově zapojená, n. kontrastivní, zatímco pravá část může být kontrastivní, kontextově zapojená, n. kontextově nová informace: Jaké si Maruška koupila šaty? Šaty si Maruška koupila modré, ale kabelku zelenou. Neprojektivní nominální fráze jsou možné pouze tehdy, pokud je daný typ posunu nezávisle možný. Komplement tak může vždy předcházet zbytek nominální fráze (Šaty_i si Maruška koupila modré t_i), zatímco specifikátor nominální projekce se může posunout do levé periferie pouze jako zbytková fráze (remnant phrase), viz ↗remnant movement, tedy posun fráze, která obsahuje stopu komplementu, který se posunul z nezávislých důvodů (v č. téměř vždy kvůli kontextové zapojenosti): [Jaké t_i]_j si Maruška koupila šaty_i t_j. Pokud nominální fráze obsahuje rozvitý nominální komplement, je v omezených případech možné danou frázi rozdělit do více než dvou částí, které se liší svým aktuálním členěním (Takových jich Maruška opilých viděla pět).

Neprojektivnost v otázkách doplňovacích je vždy výsledkem A’-posunu (Komu_i Maruška poslala t_i dopis?); viz ↗otázka doplňovací. Tento posun může být i cyklický (Koho_i jsi říkal, t_i že Maruška viděla t_i?); viz ↗přemosťovací sloveso. Na rozdíl od projektivních doplňovacích otázek, tázací slovo se musí interpretovat kontrastivně. V topikalizačních strukturách je neprojektivita buď výsledkem A’-posunu (Petra_i Maruška nemá moc ráda t_i), n. kombinací A’-posunu operátoru a bázové generace topikalizované fráze (Petr, toho_i Maruška nemá moc ráda t_i); viz ✍Cinque (1991), ✍Iatridou (1995), ✍Grohmann (2003), ✍Sturgeon (2008).

Další typ neprojektivnosti vzniká v různých typech komparativů, v nichž je povrchová neprojektivnost výsledkem posunu komparativního operátoru kombinovaného s elipsou (viz ✍Bhatt & Pancheva, 2004): Petr vydělává víc peněz než Marie: [Petr vydělává víc peněz [comp než Marie Δ]]. Viz ↗komparativ.